Když se 31. března 2022 za návštěvníky Expo 2020 v Dubaji naposledy zavřely brány, skončila nejen půlroční přehlídka toho nejlepšího, co lidstvo dokáže, ale také jedna éra. Éra, která byla definována globální nejistotou, a kterou se právě tato světová výstava pokusila překlenout. S ročním zpožděním, způsobeným pandemií covidu-19, se Dubaj stala na 182 dní pulzujícím srdcem planety, místem, kde se pod mottem „Connecting Minds, Creating the Future“ (Propojování myšlenek, tvorba budoucnosti) sešlo 192 zemí, aby představily své vize, inovace a kulturu. Byl to velkolepý, oslnivý a v mnoha ohledech kontroverzní pohled do zrcadla lidstva. A Česká republika v tomto zrcadle zanechala mimořádně výraznou a oceňovanou stopu.
Město budoucnosti uprostřed pouště
Už samotný rozsah projektu bral dech. Na ploše 438 hektarů (což odpovídá zhruba 600 fotbalovým hřištím) vyrostlo na okraji Dubaje zcela nové město. Architektonickým a duchovním centrem všeho dění se stalo náměstí Al Wasl Plaza, jehož monumentální, 67 metrů vysoká kopule, pokrytá ocelovou mřížkou, sloužila jako největší 360stupňová projekční plocha na světě. Ve dne poskytovala stín a v noci se proměňovala v dechberoucí plátno pro vizuální show, které propojovaly všechny přítomné v jeden společný zážitek.
Areál byl tematicky rozdělen do tří hlavních distriktů: Příležitost (Opportunity), Mobilita (Mobility) a Udržitelnost (Sustainability). Každý z nich měl svůj vlastní ikonický pavilon, který sloužil jako vstupní brána do dané problematiky. Pavilon Udržitelnosti, pojmenovaný Terra, se svými obřími solárními „stromy“ a podzemními galeriemi ukazoval křehkost naší planety a inovace, které ji mohou zachránit. Pavilon Mobility, Alif, zase návštěvníky provedl historií i budoucností pohybu – od prvních objevitelů až po umělou inteligenci a vesmírné mise. A pavilon Příležitosti, Mission Possible, se zaměřil na sílu jednotlivce a komunit měnit svět k lepšímu.
Celá akce byla demonstrací organizační síly Spojených arabských emirátů. I přes probíhající pandemii a přísná hygienická opatření dokázala přilákat přes 24 milionů návštěv. Logistika, doprava, bezpečnost i čistota fungovaly s precizností švýcarských hodinek, což z návštěvy činilo sice intenzivní, ale hladký zážitek.
Český zázrak: Voda ze vzduchu a srdce z písku
Uprostřed této přehlídky národních ambicí a technologických gigantů se Česká republika neztratila. Naopak, náš pavilon s názvem „Czech Spring“ (Český pramen) se stal jedním z nejdiskutovanějších a nejoceňovanějších na celém Expu. Jeho ústředním motivem a hlavním technologickým triumfem byl systém S.A.W.E.R. (Solar Air Water Earth Resource), vyvinutý vědci z ČVUT a Akademie věd ČR.
Tato unikátní technologie dokázala pomocí solární energie vyrábět vodu přímo z pouštního vzduchu. Nešlo o žádnou teoretickou ukázku – systém S.A.W.E.R. denně produkoval stovky litrů pitné vody, která zavlažovala zahradu uprostřed pavilonu a symbolicky tak proměňovala nehostinnou poušť v kvetoucí oázu. Návštěvníci mohli sledovat, jak se z tenkých trubiček sráží vlhkost a stéká do jezírka, kde se proháněly živé ryby. Tento „zázrak“ byl nejen technologickou senzací, ale i silným poselstvím o tom, jak může česká věda přispět k řešení globálního problému nedostatku vody.
Samotná architektura pavilonu, navržená studiem Formosa AA, byla stejně působivá. Dominantní ocelová struktura prorostlá kapilárami systému S.A.W.E.R. vytvářela dojem organického, pulzujícího organismu. Uvnitř se nacházela expozice nazvaná „Srdce pavilonu“ – monumentální světelná plastika od společnosti Lasvit, která reagovala na dotek a symbolizovala propojení českého sklářského umění a moderních technologií. Návštěvníci se mohli osvěžit v restauraci s českou kuchyní nebo obdivovat další exponáty, od nanovláken po designové kousky.
Úspěch se brzy dostavil. Český pavilon si odnesl prestižní ocenění BIE (Mezinárodního úřadu pro výstavnictví) za nejlepší inovaci a stal se cílem mnoha mezinárodních delegací i médií. Byl to důkaz, že i menší země může na globální scéně zazářit, pokud vsadí na chytrost, originalitu a řešení s reálným dopadem.
Přehlídka kultur a globální gastronomie
Expo nebylo jen o technologiích. Bylo především o lidech a kulturách. Každá ze 192 zúčastněných zemí měla svůj vlastní pavilon, což byla na světových výstavách historická premiéra. Procházka areálem se tak rovnala cestě kolem světa během jediného dne. Mohli jste obdivovat spletitou dřevěnou fasádu japonského pavilonu, která odkazovala na tradiční umění kumiko, nechat se ohromit obří interaktivní obrazovkou v pavilonu Saúdské Arábie, která se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů, nebo přemýšlet nad básněmi generovanými umělou inteligencí v britském pavilonu.
Každý den se slavil národní den některé ze zemí, což přinášelo do ulic Expa pestré průvody, hudební vystoupení a taneční představení. Areál se stal obrovskou globální restaurací, kde bylo možné ochutnat autentické pokrmy od belgických vaflí přes peruánské ceviche až po etiopskou kávu. Byla to oslava diverzity, která v post-pandemické době působila jako balzám na duši a připomínala, že navzdory všem rozdílům sdílíme jednu planetu.
Stíny za nablýskanou fasádou
Jako každá akce takového rozsahu, i Expo 2020 mělo své stinné stránky. Od samého počátku čelilo kritice kvůli obrovským nákladům, které se odhadují na více než 7 miliard dolarů. Otázky o finanční udržitelnosti a návratnosti takto masivní investice zůstávají.
Ještě vážnější byly výtky lidskoprávních organizací, které opakovaně upozorňovaly na pracovní podmínky zahraničních dělníků, kteří se na stavbě areálu podíleli. Ačkoliv organizátoři tvrdili, že dodržovali přísné standardy, zprávy o nevyplácení mezd, zabavování pasů a nebezpečných pracovních podmínkách vrhaly na lesk celé akce nepříjemný stín.
Paradoxně působila i samotná tematika udržitelnosti. Uspořádat gigantickou výstavu uprostřed pouště, která vyžaduje enormní množství energie na klimatizaci a vody na provoz, je z ekologického hlediska přinejmenším sporné. I když se organizátoři snažili implementovat udržitelná řešení, celková uhlíková stopa akce byla nevyhnutelně obrovská.
Odkaz pro budoucnost: District 2020
Co tedy po Expu zbylo, kromě vzpomínek a milionů fotografií? Dubaj měla od počátku jasný plán. Více než 80 % infrastruktury a budov je navrženo tak, aby zůstaly a transformovaly se v novou městskou čtvrť s názvem District 2020. Ta má ambici stát se inteligentním, na člověka zaměřeným městem a globálním centrem pro inovativní společnosti.
Klíčové pavilony, jako je Al Wasl Plaza, Terra nebo Alif, zůstanou jako trvalé atrakce a vzdělávací centra. Český pavilon byl sice rozebrán, ale technologie S.A.W.E.R. zde zanechala nesmazatelnou stopu a její komerční potenciál se teprve začíná naplňovat.
Expo 2020 v Dubaji bylo fascinujícím divadlem. Bylo to místo, kde se setkala futuristická vize s prastarou pouští, kde se oslavovala lidská vynalézavost a zároveň se projevovaly největší globální výzvy. Byla to přehlídka naděje v době, kdy ji svět zoufale potřeboval. A pro Českou republiku to byla jedinečná příležitost ukázat světu, že i malá země v srdci Evropy dokáže myslet ve velkém a nabízet řešení, která mohou změnit budoucnost. Odkaz vody stvořené ze vzduchu bude v dubajském písku rezonovat ještě dlouho.