V posledních dvou dekádách prošla armáda Spojených arabských emirátů (SAE) transformací, která nemá v moderní vojenské historii obdoby. Z malé, převážně ceremoniální síly se stala jednou z nejlépe vybavených, nejlépe vycvičených a bojově nejzkušenějších armád na Blízkém východě. Díky masivním investicím z ropného bohatství a jasné strategické vizi se Emiráty staly regionální vojenskou mocností, která je schopna nejen bránit své území, ale také aktivně a důrazně prosazovat své zájmy daleko za svými hranicemi.
Od písečných dun k high-tech arzenálu
Po svém vzniku v roce 1971 zdědily Spojené arabské emiráty pouze malé, nesourodé obranné jednotky jednotlivých emirátů. Zlom nastal po válce v Zálivu v roce 1991 a především po útocích z 11. září 2001. Vedení SAE si uvědomilo, že spoléhání se pouze na spojence, jako jsou Spojené státy, nemusí stačit k odvrácení všech hrozeb, zejména těch ze strany Íránu.
Díky obrovskému bohatství z prodeje ropy a plynu zahájily Emiráty bezprecedentní program modernizace a nákupu zbraní. Jejich cílem nebylo jen nakoupit nejlepší dostupnou techniku, ale vytvořit kompaktní, vysoce profesionální a interoperabilní armádu schopnou operovat po boku západních mocností. Tento proces probíhal s ohromující rychlostí a výsledkem jsou dnes jedny z nejlépe vybavených ozbrojených sil na světě.
Páteř ozbrojených sil: Technologie a výcvik
Srdcem emirátské vojenské moci je letectvo (UAE Air Force). Jeho páteř tvoří americké stíhačky F-16 Block 60 „Desert Falcon“, speciálně upravená a vylepšená verze vyvinutá na zakázku pro SAE, a francouzské stroje Mirage 2000-9. K tomu se přidávají transportní letouny, útočné vrtulníky Apache a rozsáhlá flotila bezpilotních letounů, včetně čínských Wing Loong II, které Emiráty neváhaly nasadit v ostrých bojích.
Pozemní síly se opírají o elitní francouzské tanky Leclerc, které doplňují ruská bojová vozidla pěchoty BMP-3. Co však SAE odlišuje nejvíce, je vrstvená a mimořádně hustá protivzdušná obrana. Kombinace amerických systémů Patriot a pokročilejšího systému THAAD dává zemi schopnost bránit se proti balistickým raketám, což je přímá odpověď na raketový arzenál Íránu a jeho spojenců, jako jsou jemenští Hútíové.
Technika by však byla k ničemu bez kvalitního personálu. SAE masivně investovaly do výcviku, přičemž jejich jednotky pravidelně cvičí po boku špičkových západních armád, zejména americké, britské a francouzské. V roce 2014 byla zavedena povinná vojenská služba pro muže, což má nejen posílit rezervní složky, ale také upevnit národní identitu a loajalitu k federaci. Ačkoliv se armáda stále spoléhá na zahraniční poradce a experty, jádro bojových jednotek tvoří emirátští občané. Právě tento fakt odlišuje SAE od některých sousedních zemí, jejichž armády jsou více závislé na zahraničních žoldnéřích.
Ambice domácího průmyslu: EDGE Group
SAE se nechtějí spoléhat pouze na dovoz. V roce 2019 udělaly strategický krok a sloučily více než 25 státních i soukromých obranných firem do jednoho gigantického konglomerátu s názvem EDGE Group. Cílem je vytvořit domácí obranný průmysl, který bude nejen zásobovat vlastní armádu, ale také se stane významným exportérem. EDGE se zaměřuje na klíčové oblasti budoucnosti, jako jsou autonomní systémy, kybernetická bezpečnost, elektronický boj a přesně naváděná munice. Tento krok signalizuje dlouhodobou vizi: stát se technologicky soběstačnou vojenskou mocností.
Od obrany k projekci síly: Jemen a Abrahámovské dohody
Křest ohněm pro tuto novou doktrínu přišel s válkou v Jemenu, kde SAE v roce 2015 intervenovaly jako klíčová součást saúdské koalice. Na rozdíl od Saúdské Arábie, která se spoléhala hlavně na letecké údery, Emiráty do Jemenu vyslaly pozemní jednotky, včetně speciálních sil. Prokázaly zde vysokou míru operační efektivity, úspěšně vedly protipovstalecké operace a cvičily místní spojenecké milice. I přes dílčí úspěchy se však konflikt ukázal jako nákladný a politicky komplikovaný, což vedlo k postupnému stažení většiny emirátských pozemních sil v roce 2019.
Dalším milníkem, který redefinoval bezpečnostní postavení SAE, bylo podepsání Abrahámovských dohod v roce 2020 a normalizace vztahů s Izraelem. Tento krok otevřel dveře k bezprecedentní vojenské a zpravodajské spolupráci mezi dvěma technologicky nejvyspělejšími armádami v regionu. Společným jmenovatelem je vnímaná hrozba ze strany Íránu a jeho jaderného programu.
Nástroj státní moci a budoucí výzvy
Armáda Spojených arabských emirátů je dnes mnohem víc než jen obrannou silou. Je to klíčový nástroj, kterým země prosazuje své ekonomické a politické zájmy, formuje regionální spojenectví a snaží se zajistit si pozici lídra v arabském světě. Její síla spočívá v kombinaci nejmodernější techniky, intenzivního výcviku a jasné politické vůle ji použít. Přesto čelí výzvám, jako je závislost na zahraničních technologiích, demografická omezení a reputační rizika spojená s vojenskými intervencemi. Budoucnost ukáže, jak efektivně dokáže „malá Sparta“ navigovat v komplexních a nebezpečných vodách blízkovýchodní politiky. Jedno je však jisté: její role bude nadále růst.